Zase běžím!

Když jsem začala psát tenhle blog, vůbec jsem netušila, že život v následujících měsících bude vypadat tak, jak teď vypadá. Ale je to o tom, že je to prostě můj příběh...můj běh...běh na dlouhou trať, běh životem. A tak zase běhám! Běhám životem, ale neutíkám. Nikdy před ním neuteču, vždycky se s ním poperu a zvítězím. Zvítězím nad vším, nad všemi, ale hlavně sama nad sebou. Nikdo mě neuvidí padnout na kolena a brečet...a nebo vlastně uvidí...Přesně takhle mě všichni uvidí až doběhnu 6.6.2015 půlmaraton. Padnu únavou a vyčerpáním a budu brečet radostí, že jsem doběhla do cíle. Ano, přesně tak si to představuju. A ono to tak bude, vím to. Vždycky je všechno tak, jak chci já, tak jak si to vysním a umanutě si za tím jdu.

Moje plánované první závody 30.8. se nekonaly, nějak z toho sešlo. Vlivem jiných událostí jsem celé září a říjen vůbec neběhala. Chybělo mi to, ale nebyl čas, ale hlavně nálada. Potřebovala jsem něco, co mě zase nakopne, co mi pomůže se zase rozhýbat nejen fyzicky, ale i psychicky. Moje velká výzva se konala v sobotu 25.10.2014. MOJE PRVNÍ ZÁVODY!

Po dvou měsících běhání a následujících dvou měsících neběhání jsem se postavila na start a vyběhla s dalšími několika stovkami běžeckých nadšenců na trať dlouhou 5km. V Českých Budějovicích se běžel poslední závod ze série GP Baterries Night run. Tratě byly dvě - 10km a 5km.  Já si vybrala samozřejmě tu kratší, která byla v růžových barvách jako Avon běh 2014 proti rakovině prsu. Start byl z náměstí v 18:00, kdy vyběhli nejdříve běžci na 10km a o 5 minut později závod na 5km. Závod měl opravdu svoje kouzlo. Běželo se kolem řeky, Stromovkou  a ten pohled na stovky běžců se svítícími čelovkami ve tmě byl prostě krásný. Byl to pro mě úžasný zážitek, ta atmosféra, lidi, všechno to kolem...Bylo mi jedno za jak dlouho doběhnu do cíle, hlavně, že doběhnu. A tak jsem doběhla za 35:23. Na čase mi opravdu nezáleželo, ale musím říct, že jsem ze sebe měla neskutečně velkou radost. Za prvý, že jsem to opravdu doběhla a nebyla úplně poslední a i ten čas byl pro mě úspěch. Na to, že jsem dva měsíce předtím neběhala a předtím v létě jsem 5km běhávala za cca 40min, a teď jsem běžela na pohodu, žádný závodní tempo, to bylo fakt dobrý. Po doběhnutí do cíle jsem měla černo před očima, nemohla pořádně dýchat, nohy vypovídaly službu a moje záchrana se objevila v podobě stánku s občerstvením pro závodníky. Nacpala jsem do sebe asi čtyři kelímky koly, několik tatranek a spoustu kousků koláče a závinu s tvarohem, marmeládou, mákem, jablky...no prostě dieta nedieta, záchrana před zkolabováním byla důležitější. Ha, prej žádný závodní tempo... Asi jsem přecejen opravdu běžela závod a ne pro srandu v lese.

Následující noc jsem skoro nespala, protože mě braly křeče snad do všeho co šlo. V neděli jsem odvážně opět vyběhla, opravdu pomaloučku, jen tak to rozběhat. A v pondělí jsem už sotva vstala z postele. Následovalo tedy regenerační odpoledne v bazénu v Jindřichově Hradci - abych se jenom neválela ve vířivce, tak jsem si k tomu dala 30 bazénů a krásně odpočatá jsem se odjela regenerovat zase zpět do postele.

Já vím, že odběhnout jsem to musela sama, že to je jenom můj výkon, ale stejně musím poděkovat Alče, Libušce, Honzovi a Míše - díky, že jste tam byli se mnou, vaše podpora byla neocenitelná a moc si jí vážím.
Stejně tak moc děkuju všem, kdo mě ať už osobně nebo na dálku podporují a věří mi a fandí.
Nebojte, budu pokračovat dál...já nezklamu, ne vás, ale sebe!