čtvrtek 18. prosince 2014

Rekordy

Dneska se mi běželo fakt krásně, tak jsem si řekla, že je na čase trocha rekapitulace od posledního příspěvku. A dokonce jsem skoro po roce a půl právě zjistila, jak udělat na mém někdy přechytralém telefonu screenshot, takže už žádný vypisování důležitých dat a faktů, ale pěkně obrázky :-)





Po krásném nedělním "procházko-běhu" 23.11., jsem si v pondělí vyběhla "jentak". A když mi po prvním kilometru Endomondo zahlásilo 6:03 za první kilometr, tak mi bylo líto polevit a zkusila jsem co ze sebe vymáčknu. A vymáčkla - osobák na 5km. Sotva jsem dolezla domů, ale ten pocit!






Na úterý jsem dostala pokyn "Volnej klus 7-8km". A jelikož mám s odhadem vzdálenosti docela problémy, bylo z toho nakonec kiláčků 10 a opět osobáček. Je pravda, že 10km jsem naposled uběhla někdy v létě, ale prostě byly tentokrát rychlejší než kdykoliv předtím. Ale po těchto dvou dnech výkonů jsem dostala vynadáno, že takhle teda ne, že to nejde běhat takový tempa denně, že to nějak odskáču. Pchá, blbost - myslela jsem si. Vydrželo mi to asi tři dny než jsem lehla s chřipkou. Holt poučení pro paličáka pro příště - Věř starším, zkušenějším a nesnaž se machrovat, že všechno zvládneš!



Následovala 11ti denní rekonvalescence. Ta pauza byla znát, sotva jsem to udýchala a už po několikáté jsem se zařekla, že přestanu kouřit. Ve středu 10.12. jsem měla v plánu 8-10km...ach ty moje odhady a díky nim zase jeden osobáček, tentokrát na vzdálenost - krásných 13km za 1hod:36min - čas je v tuhle chvíli ale zcela nepodstatnej.

Lehký mrazíček a uběhnuto 13km
Zimaaaa






















A konečně se dostávám ke dnešku - běžela jsem po tmě, což já tuuuze nerada. Ale najednou mi to bylo tak nějak jedno, běželo mi to úplně samo. A bylo to z velké části i díky dárečku, který jsem předčasně dostala - děkuju, Ježíšku, za super čelovku :-)




neděle 23. listopadu 2014

A zase ta Lužnice...

Neplánované věci většinou bývají ty nejlepší... A tak jsem úplně neplánovaně zamířila opět k Lužnici, tentokrát trochu dál po proudu. Ale ať teče kdekoliv, všude je u ní "moje doma", všude je u ní krásně. O to krásnějc, když se do ní dívám a má to zase smysl. Má smysl zvednout zadek a běžet. Běžet dál a nevzdat se a bojovat za každý kilometr. 

Nevěřím na osud, ale vím, že všechno se děje z určitého důvodu a jsem vděčná za lidi, kteří mi úplně nečekaně a neplánovaně vstoupí do života a dají mu něco navíc.

Teď s trochu melancholickou náladou, děkuju za skvělý víkend, za dnešních krásných neplánovaných 9 kilometrů a děkuju hlavně za sílu a odhodlání, které zase mám.
Děkuju ti, M.



Pár fotek z dnešního běhu kolem Lužnice


most A. Švehly přes Lužnici

Tismenický potok
Tismenický potok

úterý 4. listopadu 2014

Zase běžím!

Když jsem začala psát tenhle blog, vůbec jsem netušila, že život v následujících měsících bude vypadat tak, jak teď vypadá. Ale je to o tom, že je to prostě můj příběh...můj běh...běh na dlouhou trať, běh životem. A tak zase běhám! Běhám životem, ale neutíkám. Nikdy před ním neuteču, vždycky se s ním poperu a zvítězím. Zvítězím nad vším, nad všemi, ale hlavně sama nad sebou. Nikdo mě neuvidí padnout na kolena a brečet...a nebo vlastně uvidí...Přesně takhle mě všichni uvidí až doběhnu 6.6.2015 půlmaraton. Padnu únavou a vyčerpáním a budu brečet radostí, že jsem doběhla do cíle. Ano, přesně tak si to představuju. A ono to tak bude, vím to. Vždycky je všechno tak, jak chci já, tak jak si to vysním a umanutě si za tím jdu.

Moje plánované první závody 30.8. se nekonaly, nějak z toho sešlo. Vlivem jiných událostí jsem celé září a říjen vůbec neběhala. Chybělo mi to, ale nebyl čas, ale hlavně nálada. Potřebovala jsem něco, co mě zase nakopne, co mi pomůže se zase rozhýbat nejen fyzicky, ale i psychicky. Moje velká výzva se konala v sobotu 25.10.2014. MOJE PRVNÍ ZÁVODY!

Po dvou měsících běhání a následujících dvou měsících neběhání jsem se postavila na start a vyběhla s dalšími několika stovkami běžeckých nadšenců na trať dlouhou 5km. V Českých Budějovicích se běžel poslední závod ze série GP Baterries Night run. Tratě byly dvě - 10km a 5km.  Já si vybrala samozřejmě tu kratší, která byla v růžových barvách jako Avon běh 2014 proti rakovině prsu. Start byl z náměstí v 18:00, kdy vyběhli nejdříve běžci na 10km a o 5 minut později závod na 5km. Závod měl opravdu svoje kouzlo. Běželo se kolem řeky, Stromovkou  a ten pohled na stovky běžců se svítícími čelovkami ve tmě byl prostě krásný. Byl to pro mě úžasný zážitek, ta atmosféra, lidi, všechno to kolem...Bylo mi jedno za jak dlouho doběhnu do cíle, hlavně, že doběhnu. A tak jsem doběhla za 35:23. Na čase mi opravdu nezáleželo, ale musím říct, že jsem ze sebe měla neskutečně velkou radost. Za prvý, že jsem to opravdu doběhla a nebyla úplně poslední a i ten čas byl pro mě úspěch. Na to, že jsem dva měsíce předtím neběhala a předtím v létě jsem 5km běhávala za cca 40min, a teď jsem běžela na pohodu, žádný závodní tempo, to bylo fakt dobrý. Po doběhnutí do cíle jsem měla černo před očima, nemohla pořádně dýchat, nohy vypovídaly službu a moje záchrana se objevila v podobě stánku s občerstvením pro závodníky. Nacpala jsem do sebe asi čtyři kelímky koly, několik tatranek a spoustu kousků koláče a závinu s tvarohem, marmeládou, mákem, jablky...no prostě dieta nedieta, záchrana před zkolabováním byla důležitější. Ha, prej žádný závodní tempo... Asi jsem přecejen opravdu běžela závod a ne pro srandu v lese.

Následující noc jsem skoro nespala, protože mě braly křeče snad do všeho co šlo. V neděli jsem odvážně opět vyběhla, opravdu pomaloučku, jen tak to rozběhat. A v pondělí jsem už sotva vstala z postele. Následovalo tedy regenerační odpoledne v bazénu v Jindřichově Hradci - abych se jenom neválela ve vířivce, tak jsem si k tomu dala 30 bazénů a krásně odpočatá jsem se odjela regenerovat zase zpět do postele.

Já vím, že odběhnout jsem to musela sama, že to je jenom můj výkon, ale stejně musím poděkovat Alče, Libušce, Honzovi a Míše - díky, že jste tam byli se mnou, vaše podpora byla neocenitelná a moc si jí vážím.
Stejně tak moc děkuju všem, kdo mě ať už osobně nebo na dálku podporují a věří mi a fandí.
Nebojte, budu pokračovat dál...já nezklamu, ne vás, ale sebe!


pondělí 28. července 2014

Životospráva, disciplína a motivace

Včera jsem se rozhodla, že jdu do toho!
23.8. moje první běžecké závody.... Včera po necelém týdnu neběhání jsem si dala 7,08km za 54min. Od začátku určitě pokrok a super výsledek, ale na závody to rozhodně nestačí. No taky jsem neběžela závodní tempo, ale prostě jen tak na rozběhání.
Alča mi přiravuje tréninkový plán a na mě bude, dle jejích slov, už "jenom" životospráva, disciplína a motivace. Životosprávu začínám dnes jídelníčkem od A.Mačingové. Zjistila jsem, že to je jediný jídelníček, který mi vyhovuje a jsem schopná ho dodržovat a má skvělý efekt co se týče změny váhy a postavy.
Motivaci zatím taky mám a ještě zvládnou tu disciplínu a vůli to všechno vydržet.

Večerní trénink začal...no trénink....5km za 41min je šílený, ale běžela jsem celou cestu lesem, terén hroznej, nade mnou hrozící bouřka a prostě mi to vůbec neběželo - toť má o(vý)mluva :-)


pondělí 14. července 2014

Návraty

V sobotu jsme se vrátili domů a opět přišel čas na změnu...tedy spíš na návrat k původnímu. To léto a volnej režim jídelníčku se na mě začíná podepisovat, takže jsem si dala "předsevzetí", že budu vařit víc zdravějc a vyzkouším nějaká nová jídla. A k tomu nějaké to běháníčko a cvičeníčko :-)
S jídlem jsme začali hned - k snídani tvrdý chlebík s žervé, šunkou nebo sýrem, oběd losos s rajčátky a mozarelou, krůtí steaky se zeleninovým salátem a k večeři vaječná omeleta s kukuřicí. K tomu dost pít, občas si přidám do vody šťávu z citronu a během dvou dní je 1,5kg dole. Stačí opravdu málo. A hlavně to jídlo je základ, pohyb už je spíš doplněk a podpora - tak to mám já. Nicméně pohyb je pro mě důležitější co se týče psychiky. Včera jsem se potřebovala doslova vyběhat, pořádně rozproudit ty endorfiny v těle. A tak jsem vyrazila běhat se sousedkou Alenou. Ta mě bohužel po necelém kilometru opustila - Ali, přeju ať je koleno v pořádku. I tak mě ale její, byť krátká, přítomnost strašně nakopla a já běžela jak o život. Jako by nade mnou poletoval nějaký ďáblík, který do mě šťouchal vidlema. Po měsíci běhání můj nejkratší, ale nejrychlejší běh.
 Závěr včerejšího běhu: 4,04km za 27min:14s a tempo 6:45min/km.

pátek 11. července 2014

Cesta mládím

                 Ten pobyt, respektive běh, v Soběslavi mi nějak svědčí. Dneska jsem se rozhodla běžet k pískovnám u Roudné. Jako puberťačka jsem tam jezdívala na kole a byl to kousek. Teda aspoň jsem si to myslela. Naposledy jsem tam byla asi před deseti lety...je to vůbec možný, jak ten čas letí? Trávívala jsem tu celá léta, jezdila sem denně na kole. A po tolika letech je mi až ouzko, jak to tu pořád miluju.

Vyběhla jsem přes Hroňák, Ovčín, vyfuněla kopec na cestu od Klenovic k Roudné a očekávala, kdy se přede mnou objeví Orion. A ono pořád nic...sakra, kde je? Proč je to tak daleko? Nebejvalo to blíž? Ufff, konečně ho vidím, přibíhám, míjím, a směřuji k mostu přes Lužnici u Skalice. Vůbec se mi ale nelíbí představa, že zpátky poběžím po silnici ze Sklalice do Rybovky a zas do Soběslavi. Před mostem tedy uhýbám a jako zajíc kličkuju lesem než se dostanu na větší cestu. Běží se krásně, v lese je klídek, ticho, jen ptáčci štěbetají.

Koukám se na hodinky - uběhnuto 5,2km - nooo, jsem asi tak v půlce, to vypadá, že bych těch 10km mohla dát. Měla bych šetřit síly. Místo toho se mi najednou běží nějak lehčejc, cestu zpátky si prodlužuju ještě zaběhnutím do Klenovic. Tam dvakrát přebíhám koleje - jednou se zastavuju a fotím, podruhé sprintuju, protože výstražná světla začnou blikat, když jsem asi 50 metrů od kolejí. A pak už zase přes Ovčín, Hroňák, kolem čističky zpátky domů. Celkem 10,63km za 1h:26min, tempo 8:09min/km. To už by bylo na ten půlmaraton :-D Zlepšení na 10km o 4min:43s. Žádná sláva, ale lepší než nic.


Trať směr Roudná > Soběslav
Dnešní poznatky:

  • ve 20°C opravdu není nutné brát si mikinu. Ve finále je v ní ještě větší zima než jenom ve funkčním tričku.
  • po dešti se běhá nejlíp - ten vzduch je prostě takovej..vlhkej :-) 
  • je lepší si předem zjistit, jak daleko je cíl, kam chcete běžet, pokud jste tam ještě nikdy neběželi
  • přebíhat přes koleje, když blikají a houkají výstražná světla, i přesto, že vidíte vlak dost daleko, je pro mě moc velkej adrenalin. No ale přece se nebudu zastavovat a zdržovat, že jo?

Pískovny mezi Roudnou a Skalicí

čtvrtek 10. července 2014

Kolem Lužnice

Pár fotek z dnešního běhu v Soběslavi kolem Lužnice. 
Lužnice z mostu na "Bechyňce"


Lužnice po proudu pod Svákovem


pod Svákovem
Lužnice z mostu na "Bechyňce"

Středa – 9.7.

Včera to byl přesně měsíc, co jsem poprvé vyběhla. Mám za sebou 12 běhů a každým uběhnutým kilometrem a každou uběhnutou minutou cítím, že mě to baví víc a víc a že se dokonce i zlepšuju. K tomuto pěknému měsíčnímu výročí jsem si dala pěkný dáreček - v neděli 6.7. jsem poprvé v životě uběhla 10km. Čas 1h:27, ale na to se nehraje. Nejdůležitější pro mě je, že jsem to vůbec dala.

Dneska má naše Linduška 4. narozeniny. Slavíme u babičky a dědy v Soběslavi, kde jsme celý týden. Po obědě dortík, malá oslavička s babičkou a dědou a já už vymýšlím, kdy a kam si půjdu zaběhat. Po dvou dnech bez běhání začínám pociťovat něco jako absťák. Ale…nechce se mi, ach ta lenost a výmluvy – je po dešti, v lese bude určitě mokro, fouká vítr, jenom 17°C, bude mi zima, měla jsem dort bude mi blbě. No ale měla bych ho vyběhat, že jo? Čtvrt hodinky přemlouvám sama sebe a nakonec i Leoše a vybíháme spolu. Po cca 2,5km se rozdělujeme, chci běžet dál a on se vrací domů (ve finále si udělal ještě okruh a uběhli jsme stejně). A tak běžím a běžím a běžím a snad poprvé po tom měsíci mám pocit, že doopravdy běžím. Že ty moje pohyby i ostatním lidem, které potkávám, můžou připadat jako běh.

Běžím kolem řeky mého života – Lužnice – a je mi krásně. Kontroluju tepovku na hodinkách – 160 – cože? Tolik? To není možný, dyť je mi fajn. No nic, nebudu se na to koukat a poběžím podle sebe. A tak zase běžím. Ten vzduch je tak krásnej, zima mi vůbec není, úplně akorát, větřík pofukuje, ale spíš mě tak příjemně popohání. Že pršelo? No coo, těch pár kaluží přeskakuju s pocitem ladné laňky. V tu chvíli nechápu, jak jsem si mohla myslet, že dneska nejsou vhodné podmínky na běhání. Je to nejlepší den, nejlepší počasí, při kterém jsem prozatím běhala.

A tohle byla TA chvíle…ona chvíle, kdy se mi hlavou honily takové myšlenky, že nevím, kde se vzaly, ale chtěla jsem je uchovat. A když jsem doběhla, vznikla myšlenka blogu. Jen mě mrzí, že jsem si ty myšlenky nemohla hned někam hned zapsat nebo nahrát, protože jak to píšu zpětně, už to není ono.

Dnešní výsledek stál za to. Nejkrásnějších 6km a 46minut, které jsem kdy uběhla a k tomu tempo 7:49min/km.