Jak začal můj příBĚH

„Příští rok běžím taky“

Na životě je krásné, že ty nejlepší věci přicházejí samy, aniž bychom to čekali. Když přestanete hledat, najde se to samo. Ať hledáte klíče nebo nový vztah, je to stejné. Někdy je potřeba jít příležitosti trochu napřed, nastavit ruce, otevřít náruč a srdce. Koukat správným směrem, vidět ty možnosti a využít je.

A mně se to stalo 7.6.2014. U nás v Budějovicích se tuto sobotu konaly dvě zajímavé a důležité události. Babička si odvezla na celý víkend děti a tak jsme po pěti letech vyrazili na Výstaviště užít si Slavnosti piva. No...užili jsme si je hlavně v pátek, kdy jsme domů přišli asi ve 3 hodiny ráno. A v sobotu jsme pokračovali. Cestou na Výstaviště jsme se jen tak letmo z dálky podívali do přilehlých ulic, kde byli davy lidí - někteří stáli, fandili, ostatní běželi – poprvé v životě jsem zaznamenala, že existuje Budějovický půlmaraton.

Při startu v 19 hodin večer bylo „krásných“ 26°C. Blázni, magoři, co z toho maj, jsou padlí na hlavu? – říkala jsem si. A tak jsme si radši sedli a dali jedno pivo, druhý, třetí...víc už asi ne, po pátku jsme moc funkční nebyli. Ale i tak mě celá ta atmosféra nějak omámila a začala jsem o tom běhu přemýšlet, diskutovali jsme, probírali, řešili a ze mě vypadlo „Příští rok běžím taky“. Úplně spontánní nápad, bez myšlenky, bez rozmyslu.

Ale jako správný Blíženec jsem se okamžitě nadchla a šla do toho po hlavě. To bych ani nebyla já. Doma jsem na to všechny připravila, zorganizovala čas, méně důležité věci odsunula na „jindy“ a „příště“ a začala jsem běhat.

První výběh – neděle 8.6.

Když už se do něčeho pustím po hlavě, tak to musí být hned. A tak v neděli jsem poprvé vyběhla. Sama, bez jakýchkoliv zkušeností, znalostí, sportovní výbavy – prostě jen tak. Stáhla jsem si aplikaci do telefonu, abych měla nějaký přehled. Myslela jsem si, že neuběhnu ani 100 metrů. A ejhle, já běžím. Teda spíš víc šoupu nohama a koukám na údaje na telefonu, co mi to tam ta aplikace ukazuje. Suma sumárum – 6,65km, tři malé zastávky a průměrné šnečí tempo 9:02min/km.

Na první pokus to nebylo tak špatný a stráááášně moc mě to nakoplo k dalším pokusům. Ale co je hlavní a nejdůležitější – bavilo mě to. Tak jedu (teda běžím) dál J

Další běhy

Jen tak ve zkratce zpětně. Můj druhý běh v životě se docela vydařil. V kuse, bez zastávky 8,5km. Druhý den jsem vyběhla s Alčou – sousedka, která na již zmiňovaném Budějovickém půlmaratonu získala stříbrnou medaili ve štafetě. Chachaa, tak to byla sranda, i když jak pro koho J Po třičtvrtě hodině jsem se doslova doplazila domů a další třičtvrtě hodinu jsem nebyla schopná vstát z gauče. Au au.

No nic, příště už zase radši sama. A tak si běhám…teda zatím se spíš snažím o běhání a baví mě tooo J