Začátek sezony - Winter run

Konečně je pryč ta hnusná zima. Za prosinec a leden naběháno dohromady 45km. Zabte mě!

Nicméně únor už se s počasím polepšil a dovolil mi naběhat 102km, i když byl o pár dní kratší. Na první závod letošní sezóny jsem ale šla absolutně nepřipravená po té zimě. Byl to Winter run 4.2. v Českých Budějovicích. Počasí vyšlo naprosto luxusní, i když na částech trati byly ještě ledové pozůstatky. Na startu a potom i v cíli jsem potkala několik kamarádů, ani o zábavu nouze tedy nebyla. Naštěstí jsem od sebe neočekávala žádný extra výkon a brala jsem to jako takové přátelské proběhnutí a probuzení po zimě. S časem jsem byla v rámci možností spokojená, i když jsem věděla, že mám na víc. Trasu 4,28km jsem dala za rovných 26:00 s tempem 6:05min/km. Ač výkon nestál za řeč, povedla se mi moje nejlepší běžecká fotka - takže za ní panu fotografovi dík :-)

Sotva jsem stačila vydechnout, už se kolem mě začalo mluvit o dalším Winter runu, a to v Praze na Ladronce, který bude za 3 týdny. A tak jsem tedy i já přislíbila svou účast.

A to už jsem věděla, že v Praze ze sebe budu chtít vymáčknout lepší čas. Měla jsem na to tři týdny, abych se dostala po té ukrutně hnusné zimě do formy - do ještě lepší formy. A tak jsem zamakala a v den pražského Winter runu jsem cítila, že "dneska by to šlo".

Winter run České Budějovice 4.2.2017 - já, Jitka, Jarda

Do Prahy jsem se vydala s mým největším běžeckým parťákem - s Jituš a jejími dcerami. Cesta byla fajn, počasí bylo fajn, holky byly fajn, prostě fajn výlet.  Na Ladronce byla spousta lidí. No bodejť by ne, registrace byly vyprodané a všichni si přišli užít poslední závod ze série zimních běhů. Sluníčko sice svítilo, ale teplo rozhodně nebylo. A tak mě napadá věc s tím související - šatna. Pardón, ale ta se fakt nepovedla. Četla jsem od jiných účastníků názory, že šatna super - ale to teda nevím jestli byli v jiné než já. Za mě šatna velké mínus. To, že se musím převlékat, když je venku zima, to je jasný, to chápu... Ale že někoho nenapadlo tam dát aspoň lavičky a věci se musely pokládat na zem do bláta a při převlékání kalhot a bot jsme si museli šlapat na boty - to mě fakt dost znepříjemnilo jinak do té doby dobou náladu. No nic, výsledek splněn, na start jsem se dostavila včas.

Ještě cestou v autě jsem se chlubila, jak jsem v týdnu dala svůj nejrychlejší čas na 1km. Bylo to z velkýho kopce a já si udělala osobáček na 5:17min/km. A tak si teď připravená na startu říkám, že kdybych dala aspoň 1km za 5:30, budu ráda.

Ladronkou zní tradiční odpočítávání času a 327 lidí vybíhá na trať dlouhou 4,2km. Usmívám se jak to sluníčko co nad námi svítí, plácám si tlapkou s méďou Preventanem a přijde mi, že běžím nějak pomalu v tom davu. Zrychlím, prokličkuju mezi pár lidma, někdo zase předběhne mě, prostě klasických chaos prvního půl kilometru. Rychle kouknu na hodinky a zase radši zpátky očima před sebe. Ale přemýšlím, co že jsem to na nich viděla...to se mi asi zdálo, jsem se přehlídla. Za chvilku mi zapípáním oznamují uběhnutý 1km a ukazují čas 5:05. Nechápu! Absolutně tohle číslo nechápu! Vždyť před třema týdnama jsem se dostala sotva pod 6:00. Možná bych měla zpomalit, v tomhle tempu to konce nemůžu dát....no nic, běžím prostě co to jde, vždyť co jsou to ty  zbývající 3km. Probíhám do druhé půlky trasy prostorem startu a vidím, jak do cíle dobíhá Johny a i když sotva dýchám, musím se smát a na dálku mu fandím.

A je tu cílová rovinka - za trest. Zlatý Budějce. Jedna zatáčka, druhá a jsi v cíli. Ale tady? Cílová rovinka dlouhá snad půl kilometru? No tak tedy aspoň nějakých 200 metrů se snažím zamakat. V cíli máčknu na hodinkách STOP, nechám si pověsit medaili na krk - ta je moc pěkná, ale na hodinky nemám odvahu se podívat. A tak mě to začíná nějak dojímat a mizím někam za roh se vybrečet. A tak sama sebe dojímám, jak mám ze sebe radost a asi bych se měla spíš smát než brečet a jsem šťastná, že tady jsem a vím, že tohle všechno mám tak ráda...

Winter run Praha 25.2.2017 - naše Rozběháme Česko parta

Rychle jsem se vzpamatovala, napila, popovídala a začala mi být zima. Převlékat se tam co předtím jsem okamžitě zavrhla, takže jsem se vydala na záchody místní otevřené restaurace. Trefila jsem čas asi 10 minut před startem závodu na 8km, takže všichni byli tam a já měla záchody celé pro sebe. Paráda - sucho, teplo, zrcadlo a spokojená jsem šla povzbudit ostatní na start. Když už měli všichni odběhnuto, ještě jsme popovídali, vyfotili se a hurá zase domů.

Ale neboj Praho, uvidíme se 1.4. na půlmaratonu! 

Jo a trocha těch čísel na závěr:
4,17km, čas 22:50, průměrné tempo 5:29min/km, 28.místo v kategorii a celkově 97. z 327.
TO BY ŠLO! :-)