neděle 6. listopadu 2016

#whyirun

Tak jako asi každý den, jsem i před asi dvěma týdny četla články a prohlížela fotky o běhání. Co se zrovna kde děje, co se chystá, co je nového v běžeckém světě... Zaujala mě akce od Adidasu s názvem Rozsviť Prahu. No jo, ale účast jenom pro 200 lidí. To už bude určitě vyprodané - napadlo mě. A navíc, je to ve čtvrtek, mamka má být v práci, nemá mi kdo hlídat děti. Tak nic no, prostě jsem se jenom na chvilku zasnila.

.... o pár dní později...

Jak vám jistě došlo, opět se vesmír spojil, aby se mé přání splnilo. A tak ve čtvrtek 27.10. vyrážíme s Míšou do Prahy. Jede s námi ještě Eva, která v Praze bydlí a svezla se s námi z jihu od rodičů. Parkujeme kousek od Holešovického výstaviště, Eva bydlí asi 5 minut pěšky odsud, takže nás znalecky provede místními uličkami, ukáže kam se máme jít podívat na tržnici, kudy zpátky, kde je tramvaj, metro, kudy k výstavišti... paráda - jsem ztracená ještě než jsem zvládla někam dojít. Eva nás opouští - "To zvládnete a užijte si to." Samozřejmě, že po skoro hodině courání po Holešovicích jsem musela vytáhnout mobil, zapnout gps a spustit Mapy.cz, abychom se k výstavišti s Míšou dostaly.


Dorazily jsme včas, bylo tu jen pár lidí, ale o to větší přátelská atmosféra sálala úplně z každého. V šatně jsem potkala první známou tvář - Petru Heřman. Potkat tuhle veselou ženskou vždycky znamená dostat spršku energie a dobré nálady :-)
Jak se setmělo, začali se scházet už úplně všichni, přípravy na start vrcholily. Ještě jsme stihly popovídat s Michalem a Soňou neboli Running2.cz - děkuju za seznámení a za dáreček (svítit jsem ho ještě nikdy neviděla, ale vůbec mi to nevadí, vždycky když ho vytáhnu z kapsy, vzpomenu si na vás. )

Nutno upozornit, že tato akce není závod. Je to hlavně o zážitku, o čemž jsme se měly v zápětí přesvědčit. Všichni účstníci byli rozděleni do 8 skupin podle předem zvolené dělky a rychlosti zdolání trasy. My jsme s Míšou byly ve skupině č.7 - délka 6km tempem "na pohodu". Skupinky startovaly 5 minut po sobě, vždy když odstartovala jedna, další si dala malou rozcvičku, aby se před startem zahřála. Po rozcvičce jsme všichni najednou rozsvítili své lightsticky, zapózovali pro fotografa a opravdu pohodovým tempem jsme vyrazili vstříc novým zážitkům.


Naše kroky mířily k Trojskému mostu. Teď jsem chytrá, páč jsem si to přečetla co to je za most. Ale už na začátku jsme vedoucí skupinky říkaly, ať na nás dává pozor, abysme se neztratily, že jsme trubky z jižních Čech :-D A Jako správná trubka jsem přes ten most běžela s otevřenou pusou "Jééé, to je heeezkýýý".




Dál jsme běželi podél Vltavy (ano, to vím i bez nápovědy, jak se ta řeka jmenuje). Lightsticky nesvítily až tak moc, takže se každou chvíli ozývaly výkřiky, když někdo někam špatně šlápl. Vidět bylo sotva na kolegu před námi. Po chvíli nás přivítala hudba z první zastávky. Všichni jsme si vlezli na takové malé podium a za rytmu bubeníka jsme museli běžet na místě a čím rychleji a intenzivněji jsme dupali, tím více se rozsvicely barvy a nápis Rozsviť Prahu. Paráda - úkol splněn, běžíme dál. Pořád podél řeky,pořád v hrozné tmě.





A najednou další stanoviště. Asi 30 metrů dlouhá laserová překážková dráha. Musíme přes ni přeběhnout a nedotknout se laserové čáry, jinak změní barvu z modré na červenou. Řadíme se za sebou, výjimečně se necpu dopředu, je jasné co bude následovat. Samozřejmě - jsem první, kdo zbarvil čáru na červeno. Aspoň jsme poznali, že to opravdu funguje.




Trasa poračuje přes most (asi Libeňský) a pod další most, kde stojí pánové v bílých pláštích a ukazují nám barevné tekutiny i oheň měnící barvu. Tady už jsem zase v první řadě a míchám ohýnek.



Do cíle už je to kousek, těch 6 kilometrů (vlastně nakonec 7) jsme uběhli jako nic, opravdu hodně na pohodu. Cíl ovšem není nějaká brána nebo cílová páska. Cílem je závěrečná party, která se koná v pop-up Adidas runners clubu. Obrovská bývalá průmyslová hala v Holešovické industiální části. Když naše skupinka přibíhá, ti kteří doběhli před námi nás odmění potleskem a my jako všichni ostatní jdeme na podium zasunout kolík do symbolu Adidas runners Prague. Teď a tady na tom podiu mi už poněkolikáté za tento večer dochází, jaký to je skvělý zážitek být součástí takové akce a co pro mě dnes znamená #whyirun.



Přátelská atmosféra se od startu nezměnila, naopak je ještě větší. Jdeme se převléct a dát si jídlo. Další mega zážitek. Každý jsme měl nárok na pití, polévku, koláč a hlavní jídlo - od každého jedna porce. A to bych nebyla já, kdybych zase něco nevyvedla. Úspěšně jsem si vše vyzvedla, odnesla až ke stolu a když jsem si začala pochvalovat, jak je ta polévka dobrá.....áno, vylila jsem si jí přímo na sebe.
Ještě chvíli popovídáme, počkáme na tombolu, protože "co kdyby" - a když nic, tak se vydáváme na cestu k autu. Poučení pro příště - neparkovat u startu, ale u cíle, pokud tyto dvě místa jsou rozdílná. Štrádovat si to noční Prahou bylo pro holky ze Sobíku dost silný kafe. Ještě že to zase jistily Mapy.cz a klíče v ruce pro ubodání případného útočníka.

Shrnuto a podtrženo: luxusní akce ! A tak příští rok snad zase naviděnou !































Žádné komentáře:

Okomentovat