neděle 9. října 2016

Pohádka o zlaté medaili

Dnes vám budu vyprávět, jak se z pohádky a snů stala skutečnost.
Ale pěkně od začátku...
To je tak - když v něco věříte, když to máte v hlavě - ono se to stane! Určitě to není poprvé co to tady píšu. Ale dokud to nezažijete, nezačnete si to uvědomovat, tak tomu neuvěříte. Přesně vím, kdy u mě nastal tento okamžik "uvědomění si", že cokoliv si usmyslím, o čemkoliv budu snít, tak se stane. Bylo to přesně před dvěma roky - s běháním to nemělo nic společného, ale splnil se mi velký sen. A tehdy mě napadlo, že bych si mohla začít plnit další - třeba se zůčastnit běžeckého závodu. A tak jsem se úplně poprvé 25.10.2014 postavila na start prvního ročníku závodů série Night run v Českých Budějovicích. S vypětím všech sil jsem dofuněla do cíle s časem 35:23. Ani omylem by mě tenkrát nenapadlo, co v mých milovaných Budějcích zažuju o dva roky později.


Před několika měsíci jsem se dočetla, že je možné přihlásit se na Night run ve speciální kategorii - Blog run - kategorie pro bloggery (to jsou ti, co mají potřebu své myšlenky, pocity, zážitky a fotky publikovat v písemné formě na internetu na takzvaném blogu :-)) A tak jsem si řekla, že se tam přihlásím. Na každé město, ve kterém se Night run běží bylo vyhrazeno 20 volných startů v této kategorii. Až do dne startu jsem očekávala, kdo kromě mě se v této kategirii přihlásí, s kým se seznámím, s kým budu "bojovat" o umístění. Kategorie Blog run se měla totiž vyhlašovat samostatně. Bohužel, dalších spolubojovníků jsem se nedočkala.
Nevadí, i tak jsem se těšila na několik lidí, se kterými jsem se měla potkat.



Je hezká, trochu chladná sobota 8.10.2016. Vyrazili jsme už brzy odpoledne, abych měla na vše čas a neletěla zase na posledních chvíli jako na půlmaratonu. Zašli jsme si na kafe a polívku do restaurace na náměstí. Kafe miniaturní, polívka ne moc dobrá, ale což, stanou se horší věci. Procházka centrem města mi zlepšila náladu, cítila jsem, že dneska si to opravdu užiju. Než to všechno vypuklo, potkali jsme se s naší Soběslavskou skupinkou (Gábi, Fanda, Marťa, Martin a Pavel), v rychlosti jsme se pozdravily a povzbudily s Pavlínou z ČB a hlavně jsem se konečně osobně poznala s člověkem, kterého obdivuju za to, co dělá a jak to dělá. Je to Johny Alaskan - "táta" Rozběháme Česko, protože jak on sám říká - tenhle projekt je jeho dítě a já jsem strašně ráda, že můžu být jeho součástí. Během našeho povídání musel už ale běžet pryč - na rozcvičku, kterou vedli společně s Míšou z Vimperka. Paráda, rozcvička, aspoň se zahřeju - šla jsem hned za Johnym, moc lidí tam ještě nebylo, Míša nás povzbuzovala, ať jdeme dopředu - a tak jsem skončila v první řadě. A přede mnou kamera ČT. No paráda, zkouším se tvářit a cvičit co nejlíp, abych v tý televizi vypadala pokud možno normálně :-) Rozcvička byla výborná, zahřáli jsme se, jdu vystát frontu na záchod a do startovního koridoru se snažim vecpat asi dvě minuty před startem. A tady zavládl trošku chaos. Nafukovací oblouky nad koridorem se z nějakého neznámého důvodu vyfoukly a popadaly na lidi, zbývající čas do startu nikdo nechápe jestli přibývá nebo ubihá, i sám moderátor je z toho trochu znervózněn, ale najednou 10, 9, 8, 7,... START!

Trať už mám tolikrát proběhnutou, že mě na ní nemá co překvapit. Že je úzká a špatně se předbíhá? Jooo, už několikrát jsem si říkala, že si mám stoupnout před startem víc dopředu, abych se tam nemusela procpávat během prvního půl kilometru. Ale nee, já se nepoučím. Vůbec jsem nechtěla běžet na čas. Ale kdyby to bylo pod 30min, byla bych ráda. Po prvním náročném kilometru mi hodinky hlásí čas 5:27. Můj osobní rekord na 1km - ta euforie a běh s davem dělá zázraky. Teď už vím, že mi stačí si pohlídat, abych měla všechny další kilometry pod 6min. Povedlo se - v cíli na mě na hodinkách svítí "Nový rekord 5km - 28:54" A je mi fajn, cítím, že jsem měla ještě rezervy a neběžela na max. Dostanu medaily na krk, napiju se a jdu se převléct, začínám se klepat zimou. A je mi hrozně dobře. Přesně tohle byl můj cíl - zaběhnout to na pohodu, abych v cíli nepadala na hubu (pardón) a osobáček jako bonus k tomu.

Jdeme se podívat na start NN Night run 10km, zafandíme na trati i v cíli těm "našim" i cizím a jdeme na vyhlašování vítězů v jednotlivých kategoriích.
Jak se ukázalo, Night run je férový pořadatel a jak slíbil, tak udělal - já najednou slyším z reproduktorů na budějovickém náměstí "A vítězkou v kategorii Blog run se stává Marcela Procházková". Jako že faaakt? Tam jako fakt mám jít? Haha, směju se a vyšlápnu pár schůdků na pódium a už stojím na stupínku s číslem 1! Mazec! Já na stupních vítězů! Pořád se usmívám jak blbeček a pan moderátor si myslí, že by bylo asi hrozně fajn se mnou udělat rozhovor... "Běželo se mi výborně, trať znám dobře, takže mě nic nepřekvapilo, možná ty mosty a ten houpací je uplně nejlepší... Ano, určitě napíšu článek, Ano, děkuju, příští rok určitě poběžím zase." Zlatá medaile mi visí na krku, v ruce taška plná Avonu a poukázka na nákup zboží od CEPu (super, aspoň si konečně koupím kompresky). Už chci odejít, ale pan moderátor mě zastaví, prý ještě potlesk. Ježiš, oni mi ty lidi opravdu tleskají....uff, a jdu dolů.




A můžeme ject domů :-)
Od rána jsem se těšila, že si po závodě dám pivo. Ale tenhle zážitek mi vlil do těla tolik euforie a nadšení, že jsem si připadala jak když si frčím na nějakých drogách ještě několik hodin potom a na nějaké pivo jsem úplně zapomněla.

Děkuji Night runu, za skvělé zážitky!









 Na závěr nesmím zapomenout na jedno krásné setkání. V převlékárně jsem se seznámila s moc milou paní a její holčičkou, která je vážně nemocná. Jitu, držím pěsti, ať je co nejlépe a vím, že ty se nikdy nevzdáš a jste velké bojovnice obě dvě. Věřím, že jsme se neviděly naposledy a ještě spolu něco zažijeme :-)






A tak se dnes splnil se o zlaté medaili

2 komentáře:

  1. Škoda, že jsi nebyla v Praze na Blogrun, byla tam větší účast :) Chtěla jsem i Budějovice, ale bohužel mi to nevyšlo s prací. Gratuluji, hezký čas :)
    http://natachrun.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak aspoň jsem si užila tu svojí chvilku slávy se zlatou medailí :-) Děkuju a třeba se někde potkáme příště.

      Vymazat