Vyběhla jsem přes Hroňák, Ovčín, vyfuněla kopec na cestu od Klenovic k Roudné a očekávala, kdy se přede mnou objeví Orion. A ono pořád nic...sakra, kde je? Proč je to tak daleko? Nebejvalo to blíž? Ufff, konečně ho vidím, přibíhám, míjím, a směřuji k mostu přes Lužnici u Skalice. Vůbec se mi ale nelíbí představa, že zpátky poběžím po silnici ze Sklalice do Rybovky a zas do Soběslavi. Před mostem tedy uhýbám a jako zajíc kličkuju lesem než se dostanu na větší cestu. Běží se krásně, v lese je klídek, ticho, jen ptáčci štěbetají.
Koukám se na hodinky - uběhnuto 5,2km - nooo, jsem asi tak v půlce, to vypadá, že bych těch 10km mohla dát. Měla bych šetřit síly. Místo toho se mi najednou běží nějak lehčejc, cestu zpátky si prodlužuju ještě zaběhnutím do Klenovic. Tam dvakrát přebíhám koleje - jednou se zastavuju a fotím, podruhé sprintuju, protože výstražná světla začnou blikat, když jsem asi 50 metrů od kolejí. A pak už zase přes Ovčín, Hroňák, kolem čističky zpátky domů. Celkem 10,63km za 1h:26min, tempo 8:09min/km. To už by bylo na ten půlmaraton :-D Zlepšení na 10km o 4min:43s. Žádná sláva, ale lepší než nic.
- ve 20°C opravdu není nutné brát si mikinu. Ve finále je v ní ještě větší zima než jenom ve funkčním tričku.
- po dešti se běhá nejlíp - ten vzduch je prostě takovej..vlhkej :-)
- je lepší si předem zjistit, jak daleko je cíl, kam chcete běžet, pokud jste tam ještě nikdy neběželi
- přebíhat přes koleje, když blikají a houkají výstražná světla, i přesto, že vidíte vlak dost daleko, je pro mě moc velkej adrenalin. No ale přece se nebudu zastavovat a zdržovat, že jo?
Pískovny mezi Roudnou a Skalicí |
Žádné komentáře:
Okomentovat